Úvod
Chcete prachy, nebo ne?
Yekta Uzunoglu
29. 8. 2017
Nevím, kdy bylo přesně zrcadlo objeveno, jak se zdá ale, člověk byl po celou dobu své existence nadmíru zvědavý na sebe, na svůj vzhled, na svoje nitro a na svoji duši. Jeho zájem o sebe, o svoji duši, se v různých kulturách odrazila i v mytologii, eposech, bájích či ústní tvorbě tak, jako v starém Řecku v báji o Narcisovi.
- Základní údaje
- Napsal Yekta Uzunoglu
- Zobrazení: 666
Táži se, zda i tato údajná snaha USA a NATO je upřímná a jak je možné, doposud při znalostech všech skutečností, dopustili, aby Erdogan v bratrství se Saúdskou Arábií a Katarem ohrožovali celou civilizaci!
Osmanský sultán Yavuz Selim
Saúdští Arabové od 16 století přesně od 1517 do dnešního dne vždy vnímali Osmanskou říši a následně Tureckou republiku jako svého nepřítele jak politicky, tak i nábožensky. Vždy proti jejich státním útvarům bojovali otevřeně, ale dost často po saúdském způsobu skrytě a ”zákeřně”. O svém způsobu boje tvrdili, že je účinným prostředkem proti turkotataské zákeřnosti.
Turecký sultán Selim dobyl arabské země za necelé dva roky a násilně je začlenil do Osmanské říše. Dobytím vyloupil veškeré bohatství, které Arábie a Egypt tehdy měli. Už nikdy po té Osmanská pokladna nebyla tak naplněna jako po náletu sultana Yavuz Selima.
Ayasofia,křesťanský chrám , který tehdy Osmanové násilně přestavěli na mešitu
Yavuz sultán Selim nejen přinesl po náletu do Arábie jejich poklady, ale též to, co měli duchovního a sice Chalífát. A Yavuz sultan Selim 29.srpna roku 1517 v křesťanském chrámu Ayasofia, který tehdy Osmanové násilně přestavěli na mešitu, sám sebe vyhlásil za Chalífa a instituce Chalífátu zůstala u osmanských sultanátů až do jejich zániku.
Arabský svět a především Saúdští Arabové tento čin Osmanů vnímali jako zločin spáchaný vůči islámu tak, jak ho oni chápali. Přece Mohamed byl Arab a pocházel ze Saúdské Arábie a najednou přišli i na duchovní odkaz, co jim Mohamed zanechal.
Bojovali všemožně proti Osmanům, často marně až do 1. světové války, ale bojovali i ideologicky se svým wahhábismem proti chápání islámu osmanským trůnem.
Saudská Arábie se ani po svém vzniku v roce 1932 nikdy nechovala vůči “modernímu Turecku“ přátelsky a vždy byl jejich vztah těžce poznamenán historií, ale též s novodobým chápání islámu Tureckou republikou.
Saúdští vládci, jakožto noví zbohatlíci, část svého bohatství investovali do rozšíření Wahhábismu a to nejen v hranicích Saúdské Arábie. Vnímali Wahhábismus jako náboženskou ideologii, která by měla chránit soudržnost jejich de facto uměle vytvořeného státu. Tato ideologie měla též společně s petrodolarem rozšířit jejich vliv v regionu. Po II. světové válce byl Wahhábismus zbraní proti proniknuti “nebezpečné ideologie“ – arabského nacionalismu, nacionálně socialistické (BAAS) či dokonce socialismu či komunismu.
Wahhábismus byl vždy podpořen Velkou Británií, po II. světové válce, kdy se světová konstalace sil změnila a najednou se USA staly rozhodující silou na straně západu v polarizovaném světě a míra podpory Wahhábismu v době studené války ze strany USA dosáhla nepředstavitelných dimenzí.
Zotročit nejen arabský poloostrov, ale i sousední země touto náboženskou ideologií, bylo v zájmu nejen Saúdů, ale všech, kteří se podíleli na zisku z nové suroviny, která měla určovat osud lidstva.
Hluboce zakořeněné nepřátelství Turků a Saúdů a najednou “obratný” či “mnohotvárný “ postoj Erdogana, měl s jeho návštěvu konanou 29.-30.12.20015 proměnit vztahy nikoliv alá F.Kafka, ale alá Turecko – na bratrství!
Turecko, které se ještě do roku 2011 řídilo s principem NULOVÉHO konfliktu se sousedy, náhle bylo motivováno postupem Saudů, kteří již tehdy pracovali na “projektu“ čistky v okolích jejich zájmů, v budoucnu evet. ohrožujících “elementů”.
Kompletní čistka okolních “narušujících elementů” dle všeho byla projektem muže vlivů prince Bandara bin sultana, který vedl tajnou službu Saúdů. V rámci toho měl by být Asad odstraněn, Jemen měl být “vyčištěn“ od Húsí, flexibilita Iránu v Zálivu by měla by být zúžena na to, jak dostat ropu a hlavně plyn přes Sýrii do Turecka plynovodem a napojit ho na tureckou síť a ho dostat až do domů ke spotřebitelům v Evropě a tím ušetřit nehorázné částky.
Bandar bin sultán s G.W.Bush em
Obzvlášť nyní, kdy Saúdové poprvé ve svých dějinách stojí nejen před ekonomickou krizí, ale dle IMF dokonce neučiní-li patřičná opatření, před bankrotem. Ano, čtete správně, ještě do předloňského roku země, která patřila k nejbohatším zemím na Zemi, bude stát před bankrotem. K tomu stavu vedla již dva roky trvající nízká cena ropy, ale to nic nemění na realitě, že Saúdská Arábie stojí před bankrotem a potřebuje situaci nějak vyřešit. Saúdská Arábie hledá řešeni “po svém“. Aby Saúdové mohli dosáhnout svých cílů, potřebují vojensky silnou zemi, která by při uskutečňování jejich záměrů za jejich peníze mohla provádět špinavou práci a při současné konstalaci sil v regionu proto přichází jen tři země v úvahu a sice: Pakistán, Egypt a Turecko.
Dle všeho se Pakistán z vnitropoliticko – bezpečnostních důvodů nenechá do toho zatáhnout, jelikož by mohli být vyprovokováni pakistánští šiíté a to by mohlo znamenat občanskou válku, což si asi Pakistán ani za Saúdské petrodolary nemůže dovolit.
Egypt: i když Abd al-Fattáh as-Sísí po svém vojenském puči proti “Muslimskému bratrstvu“ dostal od Saúdů “půjčku“ v miliardy USD, nechce se stát “žandarmerií” Saúdů v Jemenu. Egypt, ten stoji blíž k Rusku a to čistě z ekonomických důvodů (turismus atd).
Tedy zbývá jen Turecko. Je jasné, že Erdogan by nechtěl stát v rodinném portrétu se Saúdským králem a Abd al-Fattáh as-Sísím, kterého Saúdové z ideologických důvodů podporují proti Muslimskému Bratrstvu, které ovšem zase podporoval z ideologických důvodů Erdogan.
Přes historicky hluboce zakořeněné nepřátelství a přes současné naprosto rozdílné islámsko-ideologické postoje pro dosažení “vyšších cílů“ tito i přes zákeřné postoje vůči sobě stojící nepřátelé 29.-30. prosince 2015 v Riadu uzavřeli dohodu o bratrství!
Turecko vede k tomu bratrství s nejen islamsko-ideologickým nepřítelem jejich současný stav nejen v regionu, ale na celém světě. Turecko je současné době naprosto izolovaná země a znepřátelená s každým, s kým se jen znepřátelit lze a šlo.
Osud tohoto bratrství je jako osud v poušti postavené cesty.
A k financování tohoto bratrství se hlásí již delší dobu Katar, Katar který má také zájem na likvidaci Asada, ale ne z bezpečnostních důvodů, ale ryze z ekonomických důvodů. Katar vyváží svůj plyn pracně a především nákladně v chlazených lodích, vidí v Turecko – Saúdském bratrství šanci, jak zlikvidovat Asada, aby mohl svůj plyn dostat plynovodem přes Sýrii a propojit se s tureckým plynovodem a tím se dostat na evropské trhy daleko levněji než s chlazenými loděmi, tak jako Saúdská Arábie se svou ropou a plynem – nic víc nic méně! Za vším je opět ekonomický zájem těchto zemí!
To, že je mezitím celá Sýrie zničena, miliony lidi nemají střechu nad hlavou, stovky lidských bytostí se utopili při útěku v moři, nikoho z činitelů islámských zemí nevzrušuje. Naopak hledají v imigraci ještě možnost, jak vydírat Evropu či destabilizovat celou evropskou civilizaci.
A co Evropa s USA?
Dle nejaktuálnějších důvěryhodných informací pocházejících například od Seymour Hersh zveřejněných v London Review of Books, ani USA ale ani Evropa nedokázali odradit či přesvědčit Turecko, Saúdskou Arábii a Katar, aby nepodporovali teroristy islámských “organizací“ jako je al-Nusra nebo ISIS!
Vysoký důstojník PENTAGONU, který mluvil s Hershem sdělil: “že možná ještě nějak odradíme Saúdskou Arábii a Katar od těchto aktivit, ale Erdogana nikoliv, nelze ho probudit z jeho snu o novodobé Osmanské říši”. A USA s NATO údajně hledají způsob, jak kontrolovat Erdogana, který dle všeho není pod kontrolou. USA a NATO by měli kontrolovat Erdogana, aby nezpůsobil další a větší katastrofy nejen ve svém regionu.
Táži se, zda i tato údajná snaha USA a NATO je upřímná a jak je možné, doposud při znalostech všech skutečností, dopustili, aby Erdogan v bratrství se Saúdskou Arábií a Katarem ohrožovali celou civilizaci!
- Základní údaje
- Napsal Yekta Uzunoglu
- Zobrazení: 857
Budoucnost naší společné civilizace je jen a jen na Vás, na nás, na občanech evropského kontinentu , kteří mají větší moc než kdejaké instituce!
Kde se vlastně bere nenávist zbytku Evropy vůči svému východnímu sousedu Rusku?
Víme, že tato nenávist během posledních 250 let opakovaně vedla Evropu ke slepé podpoře Osmanské říše a později Turecka proti Rusku – a tato nenávist opakovaně dovedla Evropu až na pokraj propasti.
Jako původem neevropan si kladu otázku PROČ?
Jak je známo, v roce 1774 došlo po dlouhých válkách k dohodě mezi Ruskem a Osmanskou říší.
Roku 1783 Rusové dobyli Krym, který dle božských i lidských zákonů patřil jim. Ale v tu chvíli stála skoro celá křesťanská Evropa po boku islámské říše, jejíž sultán byl zároveň islámským chalífou! S její podporou se také sultán mezi lety 1853-1856 pokoušel dobýt Krym zpět. Válka skončila až v situaci, kdy i Rakousko dalo carovi své ultimátum a po boku sultána-chalífy tak proti křesťanskému Rusku stála prakticky celá Evropa, celý křesťanský svět, tedy kromě Řecka, které až moc dobře vědělo, co osmanská nadvláda znamená pro nemuslimy i neturky.
Neetická a nekřesťanská podpora Francie a Anglie Osmanské říši započala integraci islámského chalífátu a jeho ideologie do Evropy – a to skrze válku s další křesťanskou zemí.
Evropa tak nejenže zachránila svého odvěkého nepřítele, jenž byl v té době díky vnitřním i vnějším okolnostem na pokraji zhroucení, ale přímo mu prodloužila jeho život.
Osmanská říše tak například mohla nadále brutálně utiskovat etnické menšiny a zejména okupované křesťany. Zatímco se evropské mocnosti přetahovaly o přízeň „istambulské prostitutky“, která šla bez ohledu na morálku vždy s tím, kdo zrovna nabízel nejvíc, odnášely tuto politiku celé křesťanské národy Arménů, Asyřanů, Řeků, Gruzínců, a takřka polovina Balkánu a východního středomoří.
Přitom stačilo tak málo!
Zatímco se Rusové pouze snažili vymanit „své“ křesťany z područí islámského chalífátu, povstala koordinovaně většina Kurdistánu jako jediný “islámský národ” a tím stála “po boku” Ruska.
Rusové spolu s místními arménskými spojenci byli až ve městě Kars, odkud to ke kurdskému národnímu povstání proti Sultánovi a Chalífovi nebylo zas tak daleko.
A i toto kurdské povstání nepotlačili samotní Osmané, nýbrž německý křesťan – německý polní maršál von Moltke!
Nebýt podpory západní Evropy, mohla být tehdy snadno poražena nejen Osmanská říše, ale v důsledku i celý islámský svět. Namísto toho podpořila Evropa chalífát a ten se všem porobeným, neposlušným křesťanům, jezídum a “islámským” Kurdům později pořádně pomstil.
Další kapitolou evropsko-islámských námluv byla první světová válka, při níž byli Osmané podporováni pro změnu Německem a Rakouskem. Německé bitevní křižníky Breslau a Goeben při ní, jakoby “zestátněné” a pod tureckou vlajkou, s posádkou v tureckých uniformách a přejmenované na „Midilli“ a „Yavuz“, avšak stále pod německým velením přešly do osmanských služeb a bombardovaly ruské přístavy Sevastopol, Novorossijsk a Oděsu, čímž pomohly zatáhnout Rusko do války. Paralelně s tím „křesťanské“ Německo poklidně přihlíželo, či dokonce podporovalo genocidu téměř 2 milionů křesťanských Arménů, Asyřanů a anatolských Řeků, byzanců.
Když při zákeřných tahanicích po druhé světové válce Stalin požadoval pro Bospor a Dardanely neutrální status, aby Turecko už nikdy nemohlo ohrozit Rusko či SSSR, poskytly okamžitě evropské a transatlantické mocnosti Turecku bezpečí pod ochrannými křídly NATO!
- Přestože je celé evropské civilizaci a Spojeným státům známo, že v současném Turecku je zatýkáno více novinářů, než kdekoli jinde na světě a stovky jich jsou vyhozeny z práce jen proto,
- že se kriticky vyjadřovali k některým každodenním otázkám, přestože je Evropě a USA známo,
- že dvacetimilionový kurdský národ nemá v Turecku sebemenší práva a to včetně práva učit ve své rodné zemi svůj vlastní kurdský jazyk, že turecká letadla bombardují své i cizí nevinné občany a civilisty kurdského původu jako nepřátele,
- že křesťané a nemuslimové nemají svá ve skutku základní práva ( papírově je mají, ve skutečnosti nikoliv),
- že lidem zvolené kurdské starostky jsou vládou protiprávně odvolávány a vězněny, že ti nejprominentnější novináři Turecka nyní sedí ve vězení, jen protože dělali svojí práci – psali o tureckých dodávkách munice Islámskému státu, přestože je celé Evropě i USA známo,
- že prominentní kurdští právníci jsou za bílého dne před očima veřejnosti stříleni na ulici, že široce populární zástupci kurdské demokratické opozice jsou terčem opakovaných pokusů o atentát, přestože je Evropě a USA velmi dobře známá turecká podpora Islámskému státu (která vykrystalizovala naposledy v říjnu v oficiálním prohlášení předsedy vlády Davutoglu, který slíbil letecky bombardovat – mimochodem Spojenými státy přímo a oficiálně podporované – jednotky YPG, pokud by zaútočily na Islámský stát přes Eufrat),
- že Turecko je jedinou tranzitní zemí pro desetitisíce zahraničních džihádistů nyní bojujících v Sýrii…
přes to všechno podporují Spojené státy a Evropa Turecko jen proto, aby mohli z historických a geopolitických důvodů hnát proti Rusku svého vzteklého psa?
Po výčtu aktuálních zpráv o politickém dění v Turecku je namístě uvažovat o dosavadní bezvýznamné roli Turecka v mezinárodní politice jako o jediné správné.
Erdogan a jeho „vláda“ byli v pozici, kterou jim určila historická nutnost a obezřetnost – a to v trvalé izolaci od zbytku světa!
Erdogan teď poskytl svou zákeřnou službu, v podobě sestřelení letadla, aby se vrátil do náruče USA a EU?
Dejme tomu, že turecko-islámská „etika“ tyto „radikální” obraty vnímá, jako prostředek pro „comeback“ a navrácení slávy Osmanské říše.
Ale co Evropa a USA , kde je jejich křesťanská etika?
Uvědomují si, že bez rozmyslu doslova vypouští džina z láhve?
Evropo, USA, národy a lidé, probuďte se, tohoto džina z láhve bude těžké vracet zpět!
To, co Turecko provádí na svém území svým občanům, bude provádět jinde, dostane-li k tomu oprávnění v podobě otevřených finančních zdrojů, a nedejbože přijetí do EU!
Budoucnost naší společné civilizace je jen a jen na Vás, na nás, na občanech evropského kontinentu , kteří mají větší moc než kdejaké instituce!
- Základní údaje
- Napsal Yekta Uzunoglu
- Zobrazení: 824
Někde jsem kdysi četl, že MEDVĚDA o tanec můžete požádat, ale nemůžete mu už poručit, kdy ten tanec má skončit, to určí jen medvěd sám.
Konflikt, který vznikl jakoby "z čistého nebe" mezi Ruskem a Tureckem mně připomněl toto pořekadlo.Turecko vyzvalo Rusko k tanci, ale teď jak a kdy tanec skončí, rozhodne jen a jedině Rusko!
Jak se zdá, sestřelení ruského letadla Tureckem, má daleko složitější a důkladně naplánované pozadí.
Turecko pod vedením Erdogana již před 5 lety svou zahraniční politiku tzv. "nulového konfliktu" zásadně změnilo a vybralo si cestu izolace. Může se tak případně úspěšně vyhýbat možným mezinárodním závazkům a přitom zachovávat zdání "suverenity" tím de facto a de jure diktátorsky, despoticky či přímo sultánsky prováděné politiky!
Za sestřelením ruského letadla je daleko rafinovanější a sofistikovanější úmysl, než se zdálo a než se může zdát.
Stalo se neuvěřitelné – a to sestřelení ruského letadla členským státem NATO! Jen, nahlas doufejme, že takový čin se stal poprvé a naposled. A proto je třeba hledat ty utajené, zamotané souvislosti k pochopení toho nepochopitelného.
Sledoval jsem na to konto pozorně všechny možné tiskovky všech zúčastněných stran incidentu a zejména samotného prezidenta Obamy a Hollanda těsně po sestřelení letadla. Tisková konference byla uspořádána kupodivu neskutečně rychle a přímo ve Washingtonu. První otázka položená Obamovi se pochopitelně týkala leteckého incidentu a nikoli teroristického útoku v Paříži, kvůli kterému údajně Hollande navštívil Washington, ale který se zprvu zdál jen upozaděn ve stínu tohoto neobvyklého incidentu, co jako by náhle "zaskočil " svět. Svět zaskočil, ale byl zaskočen i prezident Obama a jeho návštěva Hollande? Toť otázka!
Odpověď Obamy zněla prapodivně s ohledem na to, jak závažnou situaci mohl tento incident způsobit...nechtějme to raději ani domyslet. Obama svérázným a suchým, téměř zastrašujícím hlasem bez jakékoliv mimiky,emoce a gestikulace těla či tváře pravil: "Turecko má právo na sebeobranu".....
Že by nejmocnější muž světa neznal mezinárodní právo, že by neznal technické údaje incidentu, že by neovládal angličtinu? Z ničeho nic "najednou" mluvil o jakési "sebeobraně"? Útočníkem bylo Turecko a to sestřelené letadlo bylo Ruska!!!
Následně při setkání s Putinem a též v Paříži s Erdoganem v rámci Mezinárodní konference o klimatu, už měl Obama možnost i čas v klidu a s rozmyslem posoudit i Putinovu verzi výkladu tohoto mimořádného úletu a incidentu od založení NATO, ve kterém USA hrály a hrají hlavní roli. Obama na stejnou otázku, jak vyhodnocuje neobvyklou reakci Turecka, znovu a bez emocí odpověděl, tak jako ve Washingtonu, zcela naučeně standardně, neměnitelně: "Podporujeme právo na sebeobranu Turecka"! Za celý týden 2 krát stejná odpověď! Přitom v té druhé odpovědi, nejspíš ironicky, nezapomněl zdůraznit, že Moskva "má své místo" v koalici v boji proti ISIS ! Tím se evidentně vysmíval stížnostem Ruska, že jeho letadlo bylo sestřeleno Tureckem, to jest dalším členem koalice v boji proti ISIS!
Nebudu se zabývat dále nelogičností, nemorálností, neetičností jeho tvrzení, avšak jeho odpovědi mají logiku v daleko složitější, sofistikovanější, důkladně připravené hře.
Jelikož znám charakteristické rysy turecko-islámské "etiky", nepřekvapuje mně, že navenek se turecká strana stále jakoby snaží o "uklidnění situace" a o jakési příměří sil! Medvěd je však již probuzen a nerad přijal vyzvání k tanci. Medvěd ví, že nic jiného nezbývá než rychle zapomenout na zimní spánek. Odmítá jakýkoliv kontakt, neboť ví, že bohužel nic nezmění původní záměr Turecka, záměr, který má dlouhé a hluboké kořeny v dějinách. Medvěd ví, že klást další otázky k sestřelení letadla jako například: "Kdo a jak o tom rozhodl?", "Proč si vybrali právě tuto cestu?", "Kdo vlastně tahá za nitky?" je zbytečné a proto nelze očekávat, že by Rusko reagovalo na "alibistické slzy" Turecka, jako "neznali jsme identitu letadla", "kdybychom věděli, že se jedná o ruské letadlo, tak bychom je bývali nesestřelili" a tak podobně.
To jsou velice levné pohádky, které mohou vymyslet jen lidé z jiné "etiky" Erdogana a to z „turecko-islámské" napodobeniny alá Erdogan!
Téměř ve stejném čase, kdy Obama bez jakýchkoliv emocí a chladnokrevně prohlásil, že "podporuje právo Turecka na sebeobranu" v centru naší soudobé civilizace pánové z EU za nás rozhodli, že budou poskytovat Turecku 3 miliardy eur co by celnímu strážci EU! EU, která ještě krátce před incidentem kritizovala Turecko pro mnoho násilí a ignorance násilí v regionu. EU, která pozastavila rozhovory o přijetí Turecka do EU , najednou přes noc povýšila Turecko do funkce svého strážce ochránce Evropských hranic a Evropských hodnot!
- Základní údaje
- Napsal Yekta Uzunoglu
- Zobrazení: 723